Mezi dvěma mosty

Na okraji mostů
Vyrůstá potají
Neviditelná brána

„Tak už běž,“
Motýli šeptají
Směr dává bílá vrána

Mosty do světů
Lemující dějiny
Dávných Řeků
Jsou ale roztrhány
Jako jemné nitky
Byly přeťaty
Dlouhými dny
Krutými bouřkami
A zkouškami
Ve kterých neuspěly

Jediná cesta
Vede po neviditelných
Prknech, které děrují
Jen otázky
Bez toho, kdo odpoví,
Spolu s obrázky,
Jež nikdy nic nepoví,
Takže se doplňují
A tvoří páry,
Které si spolu rozumí,
I když nic než mlčet
Zkrátka neumí.

Alespoň se vyhnou
Zbytečným hádkám,
Tak jako my.