Maminko...

Maminko, ty mě nechceš?
Necháš mě zemřít než se narodím?
Vždyť ani nevíš, jestli jsem dcera nebo syn.
A což jsem z lásky nevzešel? Jen si vzpomeň,
jak jsi vyznávala lásku komusi.
Tma chodila co noční hlídka kolem,
milence nikdo vidět nemusí.
Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že máš malý byt?
Mohu se jenom v koutku přikrčit.
Vždyť kolik lidí spalo venku,
když z domu zbyly trosky tesklivé.
Maminka skryla dítě pod halenku
a vyšla ze sklepa, jak z jeskyně.
Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že vezmu si víc lžiček?
Vždyť já bych z drobínek jen žil
jak žije chlapec - prosebníček.
Natrhal bych si lesních ostružin.
Za války jedli lidé kořínky
a matka dala přece dítko do plínky!
Maminko, ty mě nechceš?
Bojiš se, že uberu ti krásy?
Já si tě celou přemaluju jen
a jestli trochu krásy nasbírám si,
vzhlížej se ve mě každý den,
jak v dítěti se shlíží matka,
nemusíš hledět do zrcátka.
Maminko, ty mě nechceš?
A co když budeš chtít vody podat
a osamělá marně zvoláš nastokrát!
Co až změníš se na stařenku,
kdo se tě zeptá: "Maminko, co je ti?"
Kdo s tebou, třeba chromou, půjde z venku,
komu umřeš jednou v objetí?
Maminko, ty mě nechceš?
Tak rád bych spatřil nejhezčí dva šperky:
zlaté sluníčko a pozlacený měsíček.
Tak rád bych viděl sýkorky a čejky,
jak vykukují z hnízd, jak z jesliček.
Tak rád bych našel říši oblak, nebe
a nejvíce, maminko má - tebe...