...........

Skrytá maska ostrých slov
v stříbřitém plátně z pavučin
tak jako na nebi plující nov
předčítám hříchy bez počin

nad ranním svítáním zastřený
svit z magických pravd - krutostí
opředené lži srdceryvných výlevů
v kyticích skrytý cit - bez jevu

tak mrtvý a přitom spalující
žár zlosti nad přítomností
jež vlčí oči na stěnách probouzí
a v stopách ztrácí se dlaně času
tak jako upřímnost v tvém hlasu
z kaktusů svázaným už dlouhá léta
láska k nám ani tobě nerozkvétá.....
už ani nebude

mrzí mě to

víš
ani vůní neprovonělo Slunce
divadelní derniéru
která nikdy konec nemá
tak zpěvy rozlehly se krajinou
jež náhle stala se němá

a smečka vlků hladových po citech
i pochopení v knize osudných pravd
táhnoucí cestou nekonečně dlouhou
neznámo kam zanechává poznávací znamení

pro ty
kdo ví
kde láska a cit pramení...............

..........................s touhou

......................................

možná, že někdy za dobu neurčitou
v krajině vlků a jejich doupěte
roztaje sníh a ledy ustoupí
naděje na štěstí v očích rozkvete

a vůně omamných šťastných konců
rozervou smuteční pláně jízd saní
zastíní Slunce a objeví Měsíc
jež dá konec divadelnímu hraní

bezejmenné hry
kde srdce není nikdy triumfem

- spadne opona a jako v snáři, objeví se cesta v polární záři -

tam...