Kočka

Mám červené triko,
na něm černé tílko,
na klíně budoucí matku.
Je to pocit k nezaplacení,
když vy jí do ucha broukáte,
a ona vám za to na oplátku vrní.
Jediná věrná duše,
nejste na ni zvyklý,
a v krku máte suše.
Už leží, oči zavřené,
cítím její potomky,
jak se pohybují nevědomky.
Spí a poslouchá Beethovena,
líbí se jí to,
spí jako usmrcena.
Uzavřena ve snu,
nikdy se neprobudí,
avšak děti jí vzbudí!
Bude v novém světě,
ve světě se starostmi,
tak jako je svět dnešní.

Už se probouzí,
Mozart za to může.
Jakoby říkala:
Popravte, toho muže!
Protahuje se,
drápy vytahuje,
přesouvá se a říká:
Tady mi to nevyhovuje!
Lehla si do ošatky,
svinula se do klubka,
a teď spí a chrápe,
jako vodovodní trubka.
Triko mám celé mourovato-bílé,
nevadí mi to,
je to milé.
Šla bych do pražské kavárny Charleston,
a doufala bych,
že by se tam zjevil on.
Brouzdala bych se matkou Prahou,
a bloudila mezi oblohou.