Pavučina žití

Uvězněna v pavučině mých tajných snů,
neznaje dalších nadcházejících dnů,
odkrývám mnohé z životních lží,
z toho tmavého mraku nadále mží.

Hraju si s písmenky na honěnou
pro jejich lehkost bytí,
myšlenka má je pouhou ozvěnou,
radost ze života mě sytí.

Neznaje cesty, kráčím si dál,
chci být jak blázen, co se jen smál,
najít svůj poklad v obyčejném svém žití,
utáhnout neznalost životních nití.

Na vrchol vystoupat pod tíhou naděje,
snad osud můj mi tohle dopřeje,
spatřiti obzory lidské existence
a prohlédnout smysl božské eminence...