Stáří

Stářím vhroužené oči do svých víček,
kdy v mládí z nás jen básníci,
děkujíc múze, že za zastávkou o půlnoci,
svá kouzla nám za cigárko propůjčovala.

Šediny ve vlasech, běloba je tak nádherná,
chůze vrtkavá, kašel každé ráno dávivý,
v duších mladíci, co zhýrale svůj život kouzlili,
skleničky, drogy a dívky všeho věku jen.

Snad vždy se vrátila v srdcích láska,
druhý den, kdy orgie nám skončili,
a v duších zelo nám prázdno po vzpomínkách,
jen papír a pero, básně a povídky.

Stářím vhroužené oči do svých víček,
celé dny jak oblaka ve větru si poletujem,
zatím jen na židlích staré kosti umíraj,
a v našich dětech jsme se opět spatřili…