Bílý list o ničem

Na stole leží bílý list,
co už dávno není bílý.
Je na něm vynecháno mnoho míst,
ale já nepřestávám ten list číst.

Černé tečky za větou
slova se mi popletou,
pomalu se chvějí
a v hlavě mi znějí.

Čtu písmeno po písmenu,
v těch slovech slyším ozvěnu.
Ze všech koutů pokoje se mi stále ozývá,
Do uší už se mi zasívá.

Pak ten list trhám
a dokoše ho házím.
Hlavu pomalinku zvedám
a tiše odcházím.