Příteli

Tak sama po cestách kráčíš,
Proč jen, proč,jen pro zvané,
I nohy v vodě mrazivé smáčíš,
A přeješ si zažít nepoznané.

A věř,ač obavou malá jest duše,
Ty najdeš co v životě hledáš,
A jako šíp vypuštěný z kuše,
A osud řekne:Hle, máš.


A ten kdo pozná duši tvou,
Kdo najde srdce krásu,
Už nepůjde víc cestou svou,
A v Tobě najde spásu.

A tak byť Tě kapky zkrápí,
Slunce bude celý den,
Mysl tvou nic už netrápí,
V skutečnost se změní sen.

Usměv v duši, úsměv v tváři,
Spokojená buď Ty stále,
Nechť v srdci tobě jenom září,
Odhodlaní pevné skále.

Vždyť před sebou máš život celý,
Všechnu poznáš radost žití,
Ptáčci ráno písně pěli,
Pohádkové další bytí.

Jako malou princeznu,
K sobě si tě vine,
Neb už poznal krásu tvou,
Netouží po jiné.

A tak dalším životem,
Kráčíte jen spolu,
Štěstí,radost,pohodu,
Nebude víc bolu.

Držíc v ruce pero,
Jímž teď píšu slova,
Drží se Tě štěstí,
Vždy každý den.Znova.


Liduško, dej mi vědět,
Až povede Tě k oltáři,
Já v koutě tiše budu sedět,
Když oči tvé se rozzáří.

Zde končí pár mých myšlenek,
Já přeji jen štěstí,
A Tobě milá Liduško
Držím celé pěsti.