básník

V tramvaji nebo na nádraží,
sedí si a píše ručně.
Bloček přidržuje levou paží,
zápisky i myšlenky, vše jen velmi stručně.

Občas jen koukne po okolí,
jindy zas tužkou poklepe si na rty.
Vypíše se, pak hlava ho nebolí,
s kamarády u piva by raději hrál karty.

Srdce však chřadne jak bez vody růže,
myšlenky v hlavě stále se točí.
Pobledlá je jeho básnická kůže,
jiskra již dávno mu zmizela z očí.