Realita

Smutné oči zpod hladiny hleděly
Čeřeny touhou, tou silou věků
Zlověstná mračna se s nadějí střídaly.
Ohromný koráb je táhl dál k břehům

Tu labuť z rákosí mdle, znuděně přeletěla
A mlhy smísily idey života v nás
Za nocí sněných, kdy Luna hlídávala
Neposlušné děti, když překročí práh

Oči je viděly a smutně plakaly
Rosa se v tyrkysu rozpustila
Naděje se nadobro rozpily, zmizly
Dech očí nepřijala realita v nás

Prý že jsou hloupé, když čekaly lásku
A nikdy smysly své nezklidní
Až pochopí, že lidé žijí jinde-chtějí válku
Krásná skutečnost ulehčí jejich trápení

Proto dál nechtěly žít v lidském cirku,
Kde césar opilý na smrt posílá
A palcem pouhým rozhoduje o člověku
Zlem spálená duše smrdět tu začíná

A v pusté krajině těla se plížila
Prolezla uličky temna, zla, bídy
Jen hořící fénix tu povstával z popela
On jediný rozpoznal magii víry

prázdná očka se nejistě zeptala
Jak může v té hrůze vůbec žíti?
Mohutná křídla svá rozprostřel dokola
Poslouchej Řád, jenž v srdci buší ti