Stáří samoty

Život stejným krokem jde
radost míjí smutek dne
ten kdo se smíří se smrtí
v konci života již netrpí.

Chmurné stavy myšlenek
co nejsou vidět navenek
co se duší stále plouží
jak komáři nad svou louží.

Bodají pak hostitele
mizí lásky i přátelé
svět se točí ku propasti
těžko hledáš ňáky slasti.

Z šedi vlasů tak jak dnů
tiše spadáš až ke dnu
a nad tebou se víry točí
mizí radost ze tvých očí.

Smrt si nikdy nevybírá
osud ti to předurčil
ať tě nemoc třeba zžírá
dožít život je tvůj cíl.

Směju se ti do tvých lící
směju se ti do ksichtu
než svou kosu si zalícíš
nad tebou si odplivnu.

Rodíme se s pocitem,
který stále s věkem sílí
že jednou neprocitnem
nikdo nezná svoji chvíli.

Jsem sám tu se svou smrtí
chvíli jen jsem se bál
kolem pasu mě chytí
a s ní přijde i žal.

Synové a dcery
pročpak jste oněměli
já jsem tu ještě celý
sice starý, chabý, bledý,
ale stále váš.