Pohádka o hodné Papričce

Žila byla jednou jedna Paprička,
která zlobila svět už odmalička.
Hrubá slova, pěsti a síla ji nebyla cizí,
všude samý nepořádek, ona prý neuklízí.

I zvali rodiče z dalekých krajin prince,
aby pomohli jejich „nemocné“ chudince.
Paprička se avšak začala smát divoce,
až se z toho strachy třásly ryby v potoce.

Pak navštívila království postava,
jejíž kápě byla zbarvena do tmava.
Dotkla se dlouhými prsty princezniny tváře,
a z její temné kápě vyšlehla ohnivá záře.

Líce Papričky zbarvily se do červena
a sama princezna byla náhle napravena.
Postava odkryla svou podobu neznámou
a tiše ukázala, že je vznešenou dámou.

Sám král vrhl se kolem krku oné dámy,
vidět to novináři, kolovaly by super fámy.
Nabízel půlku království a svého syna k tomu,
nezapomněl ani na velkolepý návrh diplomu.

Postava se však usmála a odmítla,
ona je prý někdo, kdo má křídla,
nelze ji tedy jen tak ulapit do pasti
a to ani z té nejmenší možné části.

Paprička smutně další den chodila po hradu,
jelikož před tím princů vyhodila hromadu.
Zbyl jen jeden jediný ze samého severu,
který přišel tiše do její ložnice k večeru.

Schoval svá křídla, přeměnil tvář,
ukryl hluboko do kapsy svatozář.
Nepoznán a s úsměvem pozdravil,
těsně před princeznu se postavil..

Onen muž a hodná Paprička od té doby
spolu tančí světem jako spojené osoby.
A pak lehce zazvonil zvonec
a téhle pohádky je konec…