Vůně vzpomínek

Brouzdám si, brouzdám krajinou stínů
slunce se schovává, má ze mě psinu
tak lehkým paprskem šimrá tu stráně
již dlouhá léta šednou mi skráně.

Sluneční světlo probouzí květy
cítím tu vůni jak vláhu řeky
pomalu vzpomínám na různé vůně
chvíli se usmívám jak malé slůně.

Vzpomínky rostou v duši mé zralé
míjím v nich lásky, co daly mi vale
hřejivý pocit v srdci se rodí
vzpomínky dále radost mi plodí.

Slunce už zachází, dává mi sbohem
vzpomínky mizí za tmavým rohem
pomalu procitám, mizí mé vůně
duši svou chlácholím, protože stůně.

Nejde se vrátit do dětských bran
nelze už zvrátit, co zkazil jsem sám
jen cesta dopředu vede už dnes
za sebou nechávám vzpomínky kvést.

Má vůně vzpomínek
hřeje jak plamínek
hřeje a svítí
na moje žití.