Tatínku?

Ne, skutečně to není v pořádku,
pořád tě štvu a lezu ti do zadku.

Chci tě vidět, chci tě navždy mít,
když tě potkám, přetrhneš mi nit.

Nejsem schopna promluvit,
čelem se ti postavit,
nezmůžu se ani říct, jak se krotím a zadržuji brek,
když se cítím dobře jako jsou-li spolu dcera a tatínek.

Já celým svým srdcem cítím, že tě znám,
bohužel, sudba přeje všem, jen ne nám.

Aspoň tobě nadržuje, ty máš štěstí,
to jenom já dostávám od osudu pořádnou boxovací pěstí,
on je debil, pořád špatné zprávy věstí
a zařizuje, aby o mně kolovaly samé špatné pověsti.

Co zas melu?! Ty si o mně musíš myslet,
kdoví, co jsem za píču,
viď? Kolikátý už asi jsi,
lituješ mých rodičů,
ze mě musí být jak spráskaní psi.

... já stejně doufám v další nádherný úlet.