Bdění v šifrách

.


.

...jen hvězdy usínaly v sítích
a vesmír procházel se nebeskou krajinou,
zrosené pavučiny proplétaly se v žitích
osudových chyb, a kočáry svištěly mléčnou dráhou
cestami - kde city nehynou

to jen čas bez pochopení zabolel každý hřích
a pějící hvězdokupy přikrily zatmění slunce
naivitou, jež skrývá se za pravdou skutečností
na věrnost oddané sliby na vlnách, v údolí bez pochyby
pár snů v koutech slepého kruhu černé díry
a na oběžné dráze věčně bloudící smíry a slib
na věrnost vpuštěn z planety,
kde moře je pouští a poušť mořem

svět prokletý v bdění nad ránem
jen marné čekání
zda
na nebe někdy dosáhnem

a touha kreslit příběhy v závratích vrytů
objevit štěstí, naději i lásku v tulipánech
zavitých v studu skrytu

rozsypané hořící vločky sněhu
v očích hledajících oporu a něhu
na křídlech temných koutů bezmoci
probděné časy a kolikero kalendářů
už vystřídalo okenní rámy
pomoci

jediné co zůstalo
v lízátku z poutě zkamenělé šrámy
na nekonečno poutích stopy v hliněných cestách
odlitky dlaní a siluetami prošlapané přání

v šifrách...

.



.