Pokácený stromy

Stěsnám vás na papír, všechny mé myšlenky, kdybyste se tak vešly do jedné řádky...

Mám slova pro každého,
ale mě nikdo neposluchá.
Rve mi to srdce.

Mám růžový brýle
a červený nehty
a za nima hříchy.
Nikdo si nepřipouští, co cítí.

Všichni chtěj jíst zmrzlinu,
ale nikdo už nevidí následky,
předtím než jsou tady...
nikdo nevidí ty stromy,
na které píše...

(Nikdo nesedí tiše...)