Ranní káva

Přišlo ráno šedivý, ponurý a tak smutný.
Probudili mě ptáci za oknem-svině otravný.
Ten jejich zpěv mi trhá žíly na kusy,
neboť já vypouštím jen nářek z pusy.
Jejich sladké, přeslazené noty
podtrhují jen chvíle samoty.

Ranní, černá, horká, sladká káva..
Je mé smutné, děravé duše strava.
tak jí vypiji dostatečně vroucí,
ať ještě jednou cítím srdce tlukoucí.
Chci slyšet tělesné blues.
Cítit ze života aspoň kus.

Patřit trochu do tohoto světa,
ne že čekám jen na svého kata.
Co provždy ukončí trápení
a dovolí mi zarůst zelní.
Splynout navždy s hvězdami,
které jsou taky tak nějak sami.