Žiletkové děti

My jsme mladí vysazené
do depresivního záhonu,
jsme černé prádlo pokropené
a připravené ke skonu.

Jsme širší liga emotivních
co jediná chápe svět,
skvadra lidí prapodivných
s představou se zabíjet.

Pudr náš je vždy jen bílý,
bodré oko připomene Žižku,
a naši hoši přerozmilí
se bijí patkou do podbřišku.

Snad je to jen náboženství
snad rozmar, postoj, nebo svrab,
co přidal nám všem jedno ženství,
kdo není hermouš ten je srab.

Kdo se směje, ať se chechtá,
dá nám důvod si poplakat,
na černočerných emo sajtách
si o tom chceme poplkat.

Vždy se bude předloktí trhat,
vždy bude TH pseudo pecka,
proč nezkusit život promrhat,
všichni jsme žiletkový děcka.