Nerozhodnost

Telefon zvoní
Potřetí zmáčknuté tlačítko
Znovu spouští tóny hlasu

Ve vlaku voní
Netrpělivost a neschopnost
Vybrat ty správné koleje
Tak už dost

Když už opravdu neví
Kudy ani kam
Zatáhne za ruční brzdu
A zastaví

Stále a zbytečně
Poslouchá rady
Od ostatních cestujících
A přitom jen tiše
Kroutí hlavou
V přesvědčení
Jak nejlíp by to udělal
Sám
Jenže je sám
Zjištění co bolí
Jen proto
Že žije v přesvědčení
Společenství samoty
A jeho vnady
Od genů putujících
Mu v žilách
Na to nestačí

Tak myšlenky plavou
Až ke splavu
Kde se utápí
S mlčícími výkřiky
Které neslyší nikdo jiný
Než zářící slunce
Uprostřed všedního dne