Kytice

Kytice

Osudem psaná slova,
na lístky kopretin.
Bez vody a bez sluníčka,
jenom za svitu hvězd.
Kvetou stále znova.
Svoji krásnu přesto neztratí


První kopretina

Kráčí pana bezejmenná,
širým světem pustých cest.
Kráčí sama není doma,
v podbříšku chová boží hněv

Druhá kopretina

Životem to začalo smrtí to končí
Či smrtí to začalo a životem to skončí??

Třetí kopretina

Nebylo sluncem ,nebylo hvězd
v poledne červánky.
Zhasnula svíce, utichl zpěv
Šlo slyšet jenom vojáky.

Čtvrtá kopretina

Černá vdova kráčí těžce,
bez tváře jen slza lesklá
Stéká lehce
Avšak u srdci zamrzá

Život

Na parapetu kopretiny zdobí,
co jinak výhled Tvůj nerozveselí.
Kytky ve tmě ztrácejí svá slova.
Ale neblednou