Dialog

ONA: Byl jsi všechno, co jsem chtěla.
ON : Bylas pro mě vším.
ONA: Škoda, že jsem neviděla.
ON: Proč jsem si nevšim…?

ONA: Na počátku nebyly tam rozdíly,
Tak popřemýšlej na chvíli
Když si říkal: Mám tě rád.
Myslel jsi to jako kamarád?

ON: A tys snad za každou mou větou
Skrytý význam hledala…?
Kytky prostě kvetou!
Proč tys na mé prosím nedbala?

ONA: Navždy se vzdávám tvého úsměvu,
Protože tys mě vždycky viděl jinak.
Tak co? Už ti není do zpěvu?
Už nejsi důležitý zpěvák?

ON: Jen jsem chtěl, abys věděla, kdo jsem.
Chtěl jsem být tvým přítelem.
A najednou nevím jak, noc se stala dnem.
A mé přání nesplněným snem.

ONA: Nenávidím tvoje nálady,
Když se ke mně točíš zády.
Všechny ty tvé záhady.
Dost bylo tajemství, tak snad bys..

ON: Ze tvých vlezlých otázek
Je mi často zle.
O tobě měl jsem jiný obrázek.
Proč když mě vidíš, padáš ze židle..?

ONA: To tvoje oči,
Toť ten zločin.
A tvá duše,
Ty se jen tak tváříš, suše..

ON: Jakto že vždycky přesně víš?
Je to jako když,
Procházím se tmou
A pak ve své ruce ucítím tu tvou.

ON: To ty přestala si říkat: mám tě ráda.
ONA: Však to tys ukázal mi svoje záda.
ON: Přestaň za mými slovy hledat něco víc.
ONA: Taks mi neměl dávat od své mysli klíč.

ON: Změní se to, když se omluvím?
ONA: Nebo když já slíbím, že se polepším?
ON: Ne.
ONA: Ne.

ONA :Já tě ale nechci nechat bloudit tmou.
ON: A já tě nechci vidět samotnou.
ONA: Když teď už víš kdo jsem
ON: A já kvůli tobě nechám svojí touhu stát se snem.