Beznadějná

Beznadějná

Seděla v koutě, halil ji stín,
ve sklence víno hořké jak blín,
sepjaté ruce složené v klín,
v očích jen bolest a v srdci splín.

Částečně vsedě a zpola spíc,
zahánět slzy nezvládá víc,
nechá je zkrápět pobledlou líc,
z jejího štěstí nezbylo nic.

Zůstal jen strašný, palčivý žal,
co bylo krásné, život jí vzal,
všechen smích zmizel, aniž se ptal,
jak všechno skončí, co přijde dál.

Osud nám zchystal několik cest,
právě ta její trním má vést,
hluboké rány těžké je nést,
snad zas dá vale, co chmurné jest.