Prázdno

Hrozná prázdnota plní duši mojí,
měřítkům se vymyká,
čerpá sílu z pocitu,
že se někdo bojí.
Štěstí jí nic neříká,
zbraně chystá k boji,
než modlitbu odříkám,
do brnění se strojí.

Cítím jen chlad,
ne teplo co hojí,
malovaná křídélka,
zlomila se v dvojí.
Vrátit čas bych ráda,
nebo chvíli zastavit,
nůž mezi lopatkami působí bolavá záda,
tvůj úder už neumím odrazit.

Víš,
není to tak snadné,
jak to možná vypadá.
Připadám si jako shltnutá návnada.
Připíchnutá na háček,
hozená přes celé jezero
a nakonec vtažená nazpátek..
/Bez úlovku/

Jen to prázdno,
po dalším večeru,
čím dál víc,
vzpomínky ztrácející se v šeru.
Sklenici hořkosti si naberu.
-------------------------
Odpusť mi tu chybu,
oklepu se,
ne že ne,
/Žádné scény/
všechno bude v klidu.
/Copak ono někdy nebylo??/