Tmavomodré nebe

Celý život blížil se
ku lesu jenž v něm stojí
celou duší miloval
a chtěl jej projít celý

Když chtěl se do něj ponořit
a obejmout je v sebe
pak les se pouze rozplynul
ve tmavomodré nebe

On křičel, bouřil, proklel les
pak obviňoval sebe
však nakonec jen litoval
v to převeliké nebe

Přes stovky tisíc pokusů
a v žádném nebyl úspěch
když pak na listech lotosů
se třpytí slzy útěch


On život umí zvláštní být
a nedát lidstvu šanci
i bez poháru víno pít
a zpívat si při tanci


Na dlouhý čas se zastavil
a hloubal co se děje
on zestárl o stovky dní
pak svitla v něm, naděje

Kvapně kráčel k lesu dnes
a čekal na tu chvíli
kdy les se snaží rozplynout
pak řekl s velkou pílí

Přes spoustu dní a spoustu let
jsem toužil vniknout v tebe
však ty jsi se jen rozplynul
ve tmavomodré nebe

Nevím co to znamená
a nevím co mám dělat
pro to abych moh proniknout
a zklamání se nebát

Ty odpověz mi pouze to
a vzdám se svého cíle
neb jinak nemá cenu dít
mé neúnosné píle

Však les se ani nezachvěl
nezměnil sám sebe
a pak se opět rozplynul
v to tmavomodré nebe

Když člověk loví světa kraj
proč být na jednom místě
a snažiti se pochopit
co ví už člověk jistě

Však nehledej jej v nesmyslu
co motá se kol tebe
a otevři svou duši snům
v tvé Tmavomodré nebe