Touhy chtění

Chtěla bych tě potkat v lese,
když soumrak mlhu dolů snese,
když tma si kabát rozepíná,
když šero všechno vůkol jímá.
Chtěla bych tě potkat v lukách,
přejít potok po opukách,
sledovat tě od paloučku,
našlapovat polehoučku,
dojít k tobě potichoučku,
obejmout tě znenadání,
nechat přijít dvou těl klání,
zašeptat ti slova lásky,
pošimrat tě svými vlásky,
tělo s tělem spojit v jedno,
utopit se v tůni touhy,
nežít jenom život pouhý,
vždycky spatřit jasné světlo v očích tvých.

Chtěla bych tě potkat v polích,
když svatojánkům lampičky rozzáří se za sklíčky.
Zrousat bosé nohy v trávě,
zchladit horké srdce právě
jednou kapkou noční rosy,
již víla malá ukryla si v poupě růže šípkové.

Chtěla bych ti laskat tělo,
zlíbat oči, nos i čelo,
pomilovat tvoji duši,
která možná něco tuší,
utrhnout si kousek nebe,
probouzet se vedle tebe,
nikdy nepotkat se s drakem zlým.