La Dolce Vita /26.7.2009/

Byl to ten horký, vřící den,
kdy jsem tě opět našel.
A nebýt to ten bílý den
jen bůhví kam bych zašel.

Ten první zmatek mezi nás
tak nečekaně přišel.
Jen malá byla duše má,
však smutek ve smích přešel.

Stál stolek vzadu u okna
v tichém La Dolce Vita.
Tvé prsty, bouřka na nebi,
ty oči, láska Zita.

Zní Conte vlídně nad barem
chraplá si svoje tóny.
Fellini znovu natáčí
když z Petra znějí zvony:

jak malý štronzo černoušek
své sólo na sax hraje,
a moje touha po tobě
v pomlkách tichem zraje.

Nechám tvá ústa štěbetat
tvé ruce paži tisknout,
A park s prvními kapkami
nás nechá v šeru dotknout.

Byl to ten horký, vřící den…
Však bouřky všechno čistí.