............

.

Tak jako měsíční stopy zaváté časem
ztrácí se naděje s němým hlasem
v kresbách malíře z citových světů
uvadá jeden z nejkrásnějších květů
jen déšť hvězd bubnoval na poklidnou
hladinu duší v tancích stromoví
kde ticho je opěvnou písní
a nikdo víc se nedoví
šeroucí nebe zalehlo pláně
a v očích ztratily se jiskry svíce
uhaslo slunce a v ledovém objetí
dlaň marně skrývá trny prokletí
za obzorem zklamání
kde stíny nejistoty strach nahání
jen plačtivý pohled obrácen v noc
a myšlenky na tahu
po cestách smutku si kráčí
zklamané srdce plakajíc v bodláčí
šedavé skutky bez průtahů
linouc se představou reality
kde neskrývá se za slunce
jen v mracích bývá skrytý
bodavý pocit beznaděje
ve stínech zapadlých stop
zbloudilců
pár smyšlených příběhů
a temnem zahalené tváře
pod panoramatem zapomenutých
vzpomínek ve svitu měsíce
zpřetrhaných pavučin
a v rose němá záře
vlastního úsměvu
v srdceryvné zpovědi k sobě.....

.

......vyhasla