Básník

Padla hustá mlha na staré velké město.
Všude byla zloba, nářek, pusto.
Všude byl jen pláč beznaděj a žal
a v tom městě,
ve svém bytě,
básník svou báseň psal.

Najednou na dveře kdosi zaklepal.
Básník řekl klidně, pojďte dál.
Ve dveřích stanul starý muž
a hned přešel práh,
básník dostal strach.
Jako když srdcem projede nůž.

A muž šel k básníkovi blíž a blíž,
Jako špatný sen po němž se již nevzbudíš.
Básníkovi slíbil věčnou slávu,
když podepíše,
že jeho duše,
odejde příští rok k ránu.

Když muž pryč odcházel,
básník ránu na dlani měl.
Nejvíce ho však bolela duše.
Byl zas sám.
Báseň psal.
Nyní již spí tiše.