Poslední cesta ke hvězdě

Poslední cesta ke hvězdě

Mé mlčení je křehké jako váza na stole
to já chodím dnešní nocí po pokoji
a hledám svou zahradu spřádající
stříbro pro mé nezapomenutelné slzy
Hodiny v dálce pláčou půlnoční hodinu
a ty chceš promluvit zmrzlými rty
myslel jsem, že jsi usnula s měsícem
jsem překvapený, ale prosím nemluv

... svou bolest, že mi bereš život
svěřím zahradě a ta ji zklidní
má růže uvnitř se otevírá,
ale smrt nevzbudí ...

Co máš pro toho, kdo tady pláče, můj křišťále
řekni cokoliv, sotva zazní hezčí slova
chystám se na poslední cestu ke hvězdě,
která vzývá polorozpadlé duše
zapláčeš - li, až budu odcházet,
bude to tím, že víš, jak moc tě miluju.
A zahrada bude mrtvá smutkem.
A mé mlčení bude křehčí.