Peklo a ráj

Jen jednou,pak již nikdy,spatřila jsem slunce tak krvavé,
zlověstně padalo k obzoru a připomínalo mi peklo ohnivé.
Peklo známe,je všude a chodí po dvou,
na svět přijdou nevinně,vlastnosti v nich rostou.
Lidi kolem sebe řvou a nadávaj,druhý pomlouvaj,
přetvářejí se,trochu odlišnými pohrdaj.
Panuje mezi námi závist a nenávist,navzájem si ubližujou,
hledají oběti,které využijou,vinu na druhé shazujou.
Perou se,šikana a násilí,dokážou i zabít,
a co je nejhorší,někdy i pocit viny nemít.
Někteří jen berou a nic nedávaj.
Tak tohle bylo peklo,ale co je ráj?
Možná,že ráj není nic jiného než úsměv,na který jsme dlouho čekali,
a ústa,která naše jméno a slůvka miluju tě,mám tě rád,šeptají,
pak ta závratná chvíle,
kdy na to všechno zlé zapomeneme.