Poslední vzpomínka

Utíká dívka utíká bosa,
Na nohách chladí ranní rosa.
Běží – co ji síly stačí,
Však on za ní tiše kráčí.

Utíká před ním. Bojí se, bojí!
Život jí na vlásku pouhém stojí.
Srdce jí bije, pot z ní teče,
Však vrah za ní stále se vleče.

„Kde jste kdo! Pomozte přec!
Dřív než za mnou spadne klec!
Prosím! Prosím! Kde jste kdo?
Pomozte zničit tohle zlo!“

Dívka se zastaví na kraji země,
Kde zaseto bylo velmi zlé sémě.
Vrah blíží se pomalu za ní.
„Bože, ať ho mrtvice raní!“

„Nesnaž se změnit osud svůj,
neplakej, pššt, jen klidně stůj.“
Podotkne muž tak klidně,
Až dívka cítí se bídně.

„Máte pravdu, život ztratil cenu,
když on si našel jinou ženu.“
Sebezáchovný pud teď upadá
A muž dívku rychle napadá.

Najednou se dívka už nebojí,
Že rány se nikdy nezhojí.
Nyní leží v kalužích krve,
Jichž bála se nejvíc prve.

Když život jí odplouvá rudou kaluží,
Její srdíčko se náhle nesouží.
Vrah cupitá zpět do rukou života
A dívčina loďka brzy ztroskotá.

Duch dívčin stoupá vzhůru do nebe
S poslední myšlenkou jenom na tebe.
„Přijímám tento čistý život nový.
Má poslední vzpomínka patří Martinovi.“