Bez vyznání

Vyznávám se ti, co mohu víc?
Jsem rubem mince a ty jsi líc.
Scházíš mi vážně, bez legrace.
Zdržíš se při mě vždy tak krátce.
V srdci mám písek a kamení,
býváme láskou omámeni.
Nemyslím na nic, vše mě tíží,
od tebe nic mě neponíží.
Když při mě nejsi, nevnímám čas,
zapomínání - dřív mi šlo snáz.
Mince je jedna, my však jsme dva.
Proč moje cesta k té tvé vedla?
Už ani brečet nedovedu,
ve slovech cítím zbytky jedu.
Zanechám svého vyznávání,
chceš-li mě ještě, nemám zdání.