Silesie

Silesie, ach Silesie,
výkvěte jazyka českého,
chválo ruzumu selského,
Silesie, ach Silesie.

Opojná, lahodná Silesie,
k tobě já láskou pad,
ač mnoho měl i svých vad,
opojná, lahodná Silesie.

Silesie, má věrná,
já v prachu a neúrodě dřel,
za zim se v kožešině chvěl,
Silesie, má věrná.

Silesie, ty krásná,
v kopce smrčinaté já šel,
se sekerou já tanec měl,
já ťal jsem život tvůj,
bez hněvu, bez těchy,
pro domov svůj,
Silesie, ty krásná.

V jednotu absolutní spojil čas,
v nepokoji žilo zde mnoho ras.
Pak za pragmatu přišel Prus,
z Rakouska utrhl kus.
Nás opět vláčil osud náš,
krev stékala nám na růbáš.

Slezané, nechť procitne víra v nás,
strhnem svůj železný pás,
buďme hrdi na svou zem,
zde je náš život... a náš sen!!!!!!