Neměnná

Nemám si myslet,
že je to smutný svět,
přitom každý umí jen závidět.
Co na tohle říct..
jen jsem asi čekala víc.
Spousta nadějí a vizí,
nevyplněných,
bez uskutěčnění zmizí.

Nechápu to.
Tohle nejsem já.
Cítím se jinak,
nevidím okolo sebe depresivní černý mrak..
Jsem snad šťastná?
nebo zlomená..
Asi to vysvětlení nemá.

Ze snů a nadějí spřádám jako pavouk síť,
jen jeden úplně bezstarostný den bych si přála mít,
Bez lží a přetvářky,
které trhají tu síť.
Na teňoučké provázky..

Je to všude kolem mě,
neviditelné ruce,
zvedající bezvládné tělo ze země.
Pak mě pohltí,
a řekne "pozdě děvče"
..už nepustí.

Slýchám jen "Nesmíš,
dělej,co chci já!"
Proč to nikoho nezajímá?
Ani nezáleží na tom,
jestli se to má..
Situace neměnná..