Dny v iluzích

/

pomalu ke spánku chýlí se dnešní den
a já tiše hledím a po stěnách kreslím si svůj sen

tak němý a zmatený jako vůně v zahradách
přitom když se zpovídá
neztrácím se v záhadách
přímočarého dění od začátku bez konce
hluboké smýšlení v mozaice
abstraktních vjemů duhových závratí
kam stopy smyslů neometených pavučin
se nevrátí

linie tužebných odkazů
ztrácí se v odcizeném obrazu mlhavých slov
po nebi stopy rozfoukané světem
roky do dlaní padající dětem
z osudu album vzpomínek šedavých
když v popelu vzkazy srdcem napsané
v okamžicích zatmění
slunce k měsíci se přiklání
a zažehává svíci v citech věta
pohledem
že kytka nerozkvétá

na dně pár stopených kapech z pěny
kolem mě písně ze všech rohů stěny
malebné hlasy svědomí při tancích
v bludišti bez východu

v nesmyslném dni opět na odchodu

za obzor krajiny
půlnočních objevů
ve střehu objímání korun stromů
popadané skicy vzpomínek
rozlámané štětce budoucnosti
v kůře zakleté oči bez pokání

bdící nad noční krásou nebe
ze které na duši zebe
a rampouchy do srdce šrámy tvoří
v okamžiku celý svět se boří

než vysvitne slunce
v souhvězdí vzkazů pár
že k životu potřeba pro každého
upřímný citů žár

v sousoší na náměstí
poztrácené štěstí v dlažebních kostkách
do kašny stápím
s nadějí
že

naučí se plavat

(těžko)


zbyl jen
odcizený obraz věčných iluzí

.