Rovnováha

Jsem déšť i slunce, žal i smích.
Ať každý vybere si svoji sloku
co mu ránu zacelí.
Však nelze čekat zimní sníh
jako vždy na konci roku,
když ozimy jsme zjara zaseli.

Nic zlé není ani dobré víme,
záleží jen na každého chuti
co na talíř si naloží.
Přesto i pak o lepším sníme,
co potkáme však až jsme zutí
se svou pravdou před Boží.

Všechno důvod má i řád,
když nasypou ti za hrst zobu
a ty bereš si jen co ti chutná.
Pak zbytečně se budeš ptát
proč zažíváš jenom zlobu,
když nechutné ti bylo putna.

Déšť i slunce k životu je třeba,
však extrémů se s díky vzdám.
Nač pořád sedlat kyvadlo?
Zmoknout - sušit je můj chleba.
Denně jinou roli mám
a nehraji přitom divadlo.