Quo vadis?

Kdoví, kolik už ušel jsem,
Kolikrát musel jsem měnit směr,
Abych došel až sem.
Párkrát na cestu poptal jsem se,
Jediný co slýchal jsem:
„Nevracej se!“
Mluvili o minulosti,
O rozcestích,
O znameních,
O žárlivosti.
O pravdě,
O zlobě,
O dně.
Pak teprv pochopil jsem,
Že mluví o mně.

Sklonil jsem hlavu,
A doufal, že odejdu pryč,
Snad vypadal jsem, jakože kradu,
Člověk má držet se svýho srdce prý.

Bloumal jsem,
Vadil jsem,
Provokoval.
Otevřít oči
Nikdo se nesnažil,
Jen zavíral.
Začal jsem věřit,
Že hodný lidi
Jsou jen v pohádce,
Všude kolem lži,
Podvodník, přetvářka, zrádce.

A tak se prodírám,
Přežívám z iluzí mých.
Čím dál víc poznávám,
Že jsem jeden z nich.
Za mnou nic a přede mnou nikdo,
Ruce v kapsách a ticho.

Čekali na tu chvíli,
Kdy si uvědomím,
Že nerostu,
Ale vše ztrácím,
Že nejdu dopředu,
Že se jen vracím.