Kralování

Udělala všechno co si přál.
Ona kralovala, však on byl král.
Rmoutil se a vztekal.
Po nocích na kolena klekal.
Pronášel kletby a zaříkání.
Prý, jen u mne hledej vykoupení.

Královnu svou nechal vyhnat.
Za hory a lesy, do temných krajů odehnat.
Ona plakala, nevěděla co má dělat.
Zda se smát, či po nocích vzlykat.

Když král po dlouhý čas,
Usmyslel si, že přišel čas.
Povolal ji zpět.
Teď, drahá musím ti vyhovět.

Pouze u mne hledej vykoupení.
Jen u mne ho dostaneš.
Pojď královno, východisko není.
Jinak v zapomnění upadneš.

Oo byla slabá mladá dívka.
Neměla sil odporovat.
Nechala se zlákat a do všeho znovu zatahovat.
Ta jež měla rudá líčka.

Že od studu? Nebuďme bláhový.
Král byl tyran, jež v násilí si hoví.
Tak ještě žila, krátký čas.
Tělo odevzdala peklu a duši v vlast.

Sebrala si život, takový král k ní byl.
Nemohla dýchat, neb on jí udusil.
Ruce? Ne na to nepotřeboval.
V manipulaci osob, lidí, bohužel se příliš vyznal.

Z toho plyne něco ještě?
Není právo, vkrádat se do myslí.
Co si o tom, kdo pomyslí?
Nač brát svobodu, pouhá přectava, zní děsně.

Královna usnula a měla klid?
Zvony v hlavě utichly a ptačí zpěv začal znít.