Malá noční apokalypsa

Nebe krvácelo
z bezzubých dásní černých mraků.
Kapky na nahé tělo
padaly v hejnech slepých ptáků.
Kapaly, stékaly však nikdy nedopadly.
Perutě ve vlasech se tříštily a chřadly.
Závoje slzavé krášlily černé řasy,
na uhel spálené pilíře zašlé krásy.
V explozi soumraku,
jež přišel bez červánků,
s vidinou zázraku,
co nedopřeje spánku,
krev zvolna stékala po pokořené šíji.
Pátráš a netušíš, zda vůbec někdy žili
vidoucí ptáci a světlo bez temnoty.
Pod okem měsíce utíkáš do samoty.