Kouzlo okamžiku

Z karet věžička
stejně jednou padne.

Pád bolí, ano, bolí,
a to i bez esa.

Nebudu nic stavět,
nechám karty ležet.

Ať to dokážu, či ne...
jednou to vše pomine.

Nechci karty hrát,
chci každou z nich znát.

Znám je, a zapadají,
vždy však jinak vypadají.

Nechajíc je v kilu stát,
odbourává sázky
a dává radost nastokrát.