Průvodce lučními květinami

1. Šafrán bělokvětý
Neznatelně se propadám, velmi neznatelně
do něčeho, co nemohu rozpoznat
a není síla, která by mě zadržela
vtahuje mě to s chlupama, obojkem i rzí

I kdybych se stavěl na zadní, na přední
prolétal bokem dosud nevyhloubeným tunelem
nepoznám zuby ženské úzkosti
zajím to raději šlehačkou o dvou koncích

V tomhle lese křivě pořezaných klád
záložníci spí na dočista vybělených varlatech
kusy koksu jim svítí v mozku plynárnu
o hrazení se rozbíjí další hydrouhličitan

Rozhodují neředěné výbojky, hladké samety
ruce sprásknuté nad ztraceným vyšíváním
Bojím se peněz valících se ze dna oceánu
naslouchám povětří ojídajícímu filozofy



2. Zvonek luční
Žížaly vylézají z ovčí vlny
loď překlopená na stěžeň
znavil jsem se přežvykováním zápalek
podpalováním lesa na hraně tábořiště

Nemyslím než na tvé rty
natřené jahodovou cestou z lomu
na polštáře napěchované husí kůží
zvonky rozcinkané v prvním patře pouště

Čtu o zemědělství v šestnáctém století
kapři se honí po lese, medvěd plane
nořím se do vrstev rozpálené hlíny
unikám z kohoutku, zemní plyn



3. Kohoutek luční
Tímto jsem se s konečnou platností odhmotnil
co na mně bylo hmatatelné, připadlo tobě
užívej si toho do přetečení umyvadla potmě

Dva blázni na nebeské skluzavce mydlí
pudly přichycené na chvostu žíznivé komety
slova za ohrádkou z rozvrzaného kanape

pH černozemě s čerstvě olízlým lakmusovým papírkem
Nevidím dál než za kopec vyrostlý narůžovo
vydechuji přirostlý k pohybu mezi slídami



4. Žluťucha orlíčkolistá
Chtěl bych vylézt na stožár a počítat příběhy
jiskřící v tvých očích mezi usnutím a probuzením
zavolat duhu, lít do ní klovatinu plnými doušky
protože jsem rozpáraný mezi větvemi a kmeny

Míza v rychlobruslařské strategii, červánek ocún
když ve mně žehlíš ubrusy a povlečení
bělíš prádlo rukou vyhřátou na ledových plotnách
smích a pláč mezi kolíčky praskajícími na větru

Hafnium na předměstí, buben běžící setrvačností
úrodná samoobsluha v malbách pravěkého člověka
plížení motorového medvěda za ušatým křeslem
květy opadají, zbydou stonky prodloužené povodní



5. Všivec žezlovitý
Nezřetelná vůně tvých nohou
od řeky se přenáší chlad
miluji tě jako svůj pronajatý obojek
slunce v octu rozsypané po hlemýždí dráze

Problémy světa, starosti světa, Čína světa
soustruhy před závorami obchodů na galerii
udušené polibky, pracovní hodiny
bez ruky se lépe obrábí

Láska a revoluce, jež se neviditelně plíží
výchova k přírodovědě, orgasmus
chci ti říct jemné, vonící seno
trubku ucpanou žraloky, kostky prachu

Biologická reakce přilepila rty na kámen
z novostavby hradu zakukal orel
skutečnost odjela na dovolenou a chrápe
lešení se sune pomalu nahoru

Moje slzy jsou pouze špatně zahrané
podvyživené a netekoucí jako hospodářská krize
o nic jsem nepřišel, i když to bylo vše
luxusní letadlo prohořívající k smrti



6. Pryskyřník prudký
Luštíš křížovku za oknem přikrytým pavučinou
hlasy lidojedů bloumají předjitřním chladem
v tramvaji na rohu souhvězdí břízy
skrápějí stíny rozvlněných psů, vačnatců a opic

Smrt je smrt, láska je láska, řekl botanik
když z brusných kruhů vylétaly zářivky
nad medovou obrazárnou, koňským hřbetem
přijela, odjela, po šatech ani památky

Zuj si boty a podepiš tohle stínání samců
za překvapenými dveřmi tancuje bůh
z vymodelovaných domů mizí nábytek
z lidí vyklopených na rosol uchází žal



7. Rdesno hadí kořen
Tajnosti. Míče přiškvařené k rozumu
Dlouhé, prodlužované výplety raket
Tady jsem nikdy nebyl. Necítil jsem
Za osmou nohou dva zjiskření psi

Na uchu věčná náplast, křížení molů
V žábrech se zachytilo něco z prázdnoty
Vůně cibulkové gumy v podsvětí
Ze dvou kořenů vyrůstá Hubblův teleskop

V zahradnictví se žlutými knoflíky se podivují
jaké psí kusy moknou před nároďákem
vlastnosti, že by se židovské krve nedořezal
bohužel, i to bylo víno proti vánku



8. Hvozdík lesní
Abych nemohl mluvit, dopřej si růžového hlemýždě
překonává kopce v grupettu, půl roku za vítězem
řetězy padají, svíčky protínají oblohu
ve mně se otevírají šuplíky Bolka a Lolka

Zátiším prosakuje voda, plní kapsy
mystické žebříky drtí obilné omluvenky
vstupte s kůží naruby, kostmi a masem navrch
poznávejte poklady vytroubené ranní povodní

Země na obzoru! Ohňová, houbařský ráj
nabírání soli, ničeho jsem se nedotýkal
víčka se svezla po barokním vyrušování oltáře
zavřeli knihovnu, z nití upředli námořní rozhlas



9. Kruštík bahenní
Vylezl jsem na kostelní věž
políbil reznoucího kohouta, osedlal báň
cihly se řítily v doteku a já zjistil
že nemám tělo, které bych pojmenoval

Všechno jsem si snažil představit
projít oslovou řekou proti proudu
moucha, jež nerozumí sklu
natahoval jsem ruku po větru až k řasám

Věty se svlékly, mohl jsem cestovat
bylo to jiné než přikládání dříví do kamen
zastavoval jsem se o rokoko svých slov
splýval na hladině rožmberských rybníků

Teplé ryby se mi hrnuly do očí
s pískem ve střevech odplouvaly čas
na jejich šupinách bylo vše, co nenastane
pozoroval jsem je ze břehu a opadával



10. Křivatec luční
Na dveřích je rozmazané ticho, cítím
dech se bezděky stává hlubším
prožitky na stránce dvacet čtyři, nebo pět
otisky ne mých prstů - pokud vyděsil, musel

Ztratil hlas, kasty dobývají šikovné mraky
sáhl jsem do tepny, vychýlil srdce
sobě, nebo někomu, nezjistitelná tabule
raději spoléhat na zástavu času

Houbové knedlíky kapou z nosu
vzduch je čistý, rádio nevyhrává na soutoku
obrázky nástrojů schnou pod hlavou
myši v posteli úpí strachy před pitevnou

Nánosy sýru před děravým vědomím
v klubovně se propadá křeslo
zahlédl jsem se v zrcadle a zkameněl
i kdyby tu byl, nikdo by nevyšel naproti

Otřu se o tvou podstatu bytí, i když bych
raději splétal albatrosy mořským koníkům
ty, poloviční jízdenka na půl roku
vlákno vytažené z žárovky před dům



11. Devětsil zvrhlý
Na planetě Kvakva se zbláznily hormony
na poli se při tom pásly rty
pole je vzor pro skloňování obilí
poslední neporažený vlčí mák
přiletěli motýl, včela a krkavec
připlaval tuňák

Básník Peterka s podezřele černou igelitkou
křičí:"Tak kde seš, kurva!?
Kde tě mám porád hledat?!"
Nevidí, že výtah mu o několik pater ujel
Alej jej o několik pater přerostla
Sám a opuštěný rozhání mouchy

Měsíc mi svítí do myšlenek na tebe
když si prohlížím svoje břicho
vzdalující se hvězda, zmenšující se tečka
bolavá záře při explozi radosti
parazit na pravdě ulpívající v písku pod kořínky
jeřáb na zvedání vykolejených vagonů

Hledáš samotu v druhých lidech
obludná přeražená ruka ukazuje směr
sešlápla jsi plyn na opačnou stranu
tma ujela, zátiší pohaslo, kouzelníkův dům zmizel
bez mapy, s velbloudem na chůdách
upozorňuješ úsvit na nebezpečí

Přidávám polínka do ohně
ruce mi vychládají na zametené louce
panáček se šňůrkama, nevyplacená mzda
předpis na hubnutí podle rituálu
jsem tak hloupý, že to musím cítit v srdci
i když tě tím odnímám celému světu



12. Orlíček obecný
Tohle je život ve zhasnutém pokoji
v odstraněných dlaních, hudba z dálky
život nikoho před nikým po nálezu vlastností
broskvové ubývání

Musel jsem přesvědčit celníka
že také miluji, i když nepoužívám stan
nejsem černý stín na černých vlasech
tyhle výtky jsou tříštící se slída

Dojíždějí ve slovech, nebylo vyhnutí
mám snad o jednu ruku méně, když neobjímám
protože listí přebralo chlorofyl
a kyslík odnesl větve na spálení do knihovny?

Ukaž mi, jak se to dělá - nechci vidět
jsem obviněn ze zazdívání zaživa
na místě bez dveří, bez oken, bez tepla
vzduch nacpaný do vyhaslých kamen

Svítím měsíci do očí, aby se přiznal
když se ozval, má poraněné okolí
a teď mi řekni: pustil jsem zvony do vody?
Pokud ano, nejsi ta, již jsem hledal



13. Blatouch bahenní
Chtěl bych se s tebou projet po moři
projít po horách, zabloudit v noci v lese
S tvým hlasem, světlem a tmou
s chvěním listí mezi překážkami nad studnou

Nepohlcuješ mě, vkrádáš se pod kosti
bludička zářící ve zpomaleném dechu
až rozkveteš ve všech zahradách obnažování
země se vznese na papírových křídlech

Ze tmy se rodí ptáci, hračky a důchody
tedy dalekohledy, již jsme nežili, nová vesnice
čekám na změnu jména pod mostem
rozevři slunečník, pozvi nesymetrická zvířata

Poprvé nevím, jak vypadáš, kdo jsi
nebrání mi to polykat tvá slova v kůlně
šít na tebe boudu pod maskou z rákosí
představovat si, že nevím, co si představit



14. Kuklík potoční
Včera jsem usínal s představou
jak usínám s dlaní na tvé lopatce
z modrého klobouku Fantomasovy ženy
odlétaly blesky na hrázi věčnosti

Hodinu a půl před půlnocí vycházel měsíc
hubenější, zamyšlenější, chytal krátery
před pažbou mraků suše předpažil
a dál lil víno do kanálů na rozsévání

Zkrachovalý statkář na ovčí faře
prosím tě, vyčeš mi z vlasů žito a len
nemusíš líbat, připomínat mi tělesnost
mše za nukleárního boha může začít



15. Kokrhel větší
Lhal jsem ti pořád dokola nosem
říkal jsem "láska" a myslel tím "sebe"
Říkal jsem "miluji tě" a chtěl "být milován"
na oplátku, navždy, na věčnost luny okvětí

Proč bych to nedělal, kromě tmy
neměl jsem co ztratit a tma je dar
z něhož se rodí vesmír v bolestech
řekl filozof a zakokrhal na kostele

Nesčíslná slast, již jsi mi věnovala
nestačila nasytit vědomí
málem by z tebe nic nezbylo, kdyby
nepřihopkal černý králík se žlutými korálky

Mezi námi je německo-německá hranice
střežená na smrt z východní strany
zapletený v drátech blahodárné elektřiny
píšu svůj sedmistý třicátý druhý opus



16. Zvonečník klasnatý
V ledničce svítí magické vůně
ale já toužím po světle tvé přítomnosti
kterou si nesu v kousku dřeva v sobě
plamen života od sousedního kmene

Přemýšlím nad pojmem "druhý člověk"
tělo neexistuje, slova jsou vzduch
země zmizela ve vzpomínce na vědomí
padajícím vlasem projíždí nano-vláček

Potkáváme se za staženými víčky
na chvíli není nikdo sám, ani po smrti
lidé na fotografiích připomínají láhve vína
večery svážejí košíky leklých ryb

Milostné dopisy, poluce nekonečných citů
ruka si marně připomíná tvar ňadra
jezdci z apokalypsy víří romantický prach
okřídlené kostry na slunci splývají



17. Smolnička obecná
Večery bez tebe, večery se smrtí
není co skrývat, co zašmodrchávat
tohle jsem já k nevlastnímu obrazu svému
rozkol, rozcestí, rozkvět a rozhodnutí

Vlak pokračuje za slepou kolejí v polích
ne, nechci ti nic říct, promiň, pouze teď
v tuhle chvíli se mi zdá, něco se děje
i když je to věčnost, jedna noha trčí na zemi

Poslední hodina před rozplynutím
přicházejí lesy, šuškají o jámě zakryté prostěradlem
nezapomenu se za tebe pomodlit růženec
korálky budu sbírat do konce života

Světýlko na nebi, smolnička v Perseidách
na dohled, navždy nedosažitelná iluze
těl dekonstruovaných vyhnáním z ráje
přežívajících na ostrovech nafukovacích slov



18. Vstavač plamatý
Na slunci žluté dostavníky deště
projíždějí úrodou neuskutečněných polibků
vědět, jak být ženou tělem i duší
splývat s oceánem rozpáleným do lila

Mít sebe, odkud neporoste tráva
mýtus o ženě rozkvetlé až za hrob
kolébat se dál ve svobodném světě
odvěsnou mozku na polopřímce vzplanutí

Tma není víc než u-zel na paprscích
dotekem probíjí sinusoida čekání
léčivé plameny na chorobné mysli
rukodělné nohy - tvůj protijed



19. Kyprej vrbice
Šplouchání teplého jezera mezi listy
v bárce daleko od břehu usíná rybář
podvodní víry a proudy jej zamotávají
chytá se představ a vidin vanoucích z jihu

Hladina se vystavuje paprskům kolotoče
"nežil jsem všechna ta léta, abych skončil tady"
nedostává se mu zažívací sody a krevet
volá na pomoc posily z Norska

Za plechovou roletou kříží se uši a těsta
netopýři v oblacích volají po pomstě
kdo teď bude živit předsudky a smyšlenky
když z dětských demižonů ukapává střecha?

Hrát karty na vlastní trucovitosti
svět zkrásněl lhaním o velké přestávce
odchycená zvířata půjdou spát do Zoo
obličeje na kobercích přijmou rozkoš



20. Len lepivý
Schoval jsem se do tmy, byla barevná
zámky, kláštery, galerie i tys v ní byla
zloděj se svítilnou na čele chodil jsem
všechno na dosah pod závojem mámení

Čeho jsem se dotkl, zmizelo ve světle
takhle věci přicházejí na svět, řek' jsem si
Kdo se dotkne mě, zruší prokletí?
Vítr se tomu dlouze vysmíval

Svícny padaly z vyprahlých hor pod stůl
dřevníky obydlené dobytkem při záplavách
bouřky objímané blankytnými rány
hola, hola, hej! - prkna podlahy na porodním sále

Málem jsem nepostřehl končetiny v čaji
tvá slova, lžičku přesvědčující cukr
aby se nechal nést na telegrafních tyčích
cvičeným šerpou na vrcholek chuti

Sestoupili jsme do těl v Monte Carlo
kde mi stála hlava zabraná do výšivky
z tvého ústního podání jsem vyrozuměl
polštáře tkané z koček, peřiny šité z psů



21. Ocún jesenní
Poslouchej šumění listí, brána potichu
odolává, paprsky do hlíny, stydnutí
neviditelný rozklad siločar a zavytí
hlíznaté hlavičky pronikající k břehům

Na vteřinu zastavený zvuk gongu
vsátý do upíří čepičky, potlesk pro trpaslíka
objevil jsem tě mezi stránkami časopisu
třicet let vlhnoucí v monzunovém šeru

Vypila jsi polovinu louky, obrátila
splavy hučením do srdce a brala
děti z kočárků před Priorem v zimě
- dospělé ovíjejí pohraniční sloupky

Dospělý blázen na mši křoupe krédo
farář mu dává pohlavek, potom hřeší
vytahuješ mi trn z duše, zaléváš ebenem
tisícinky střepů klečící ve vlasech



22. Lilie cibulkonosná
Přitáhlas mě k sobě k okraji souhvězdí
nechala vystoupat na hřbet černé hory
plovoucí v moři pěny po holení
přibližující desítky tisíc let starou tvář

Na vrcholu pyramidy hřeje vítr
probouzí prsty u nohou, hlodá větrníky
dotkni se stavby dálnice v kalužích
kostra skleníku se vzepne nocí

Obaluji se tvým mazlavým sklem
svítáním zháším netopýry v křiku faraonů
svírám prach, teče z něj lov na medvědy
na náměstí je čisto jako při křtinách