Již není

Již není

Kráčím hustým lesem
A stromy za mnou se kácejí k zemi
Mezi jejich kmeny vkročila smrt
Mezi jejich těly rozprostřela se jako noc

A usedla do jejich srdcí
Není, už není

Kráčím lesem a dřevená těla loutek se kácejí
Smrt tiše našlapuje v jehličí
A já cítím její dech z daleka
Od samých pramenů horských bystřin

Smrt, usedá do našich srdcí
Není, už není
Tak dlouho

Kráčím mlázím a listy vadnou
Jakoby spálené mrazem
Je blíž a blíž
Přišla si pro nás jako noc
A pomalu na nás padá
Pomalu nás obepíná

Usedla, již hnízdí v nás
Není, už není
Ačkoliv je tak potřeba

Kráčím mýtinami po mrtvém dřevě
A po tvářích mi stékají rudé slzy
Je již pozdě na činy
Tak dávno