Po dešti

Slyšíš, jak v dálce hřmí?
Promoklá pustino
šíleným deštěm bezuzdným
voníš. Pozvala bych tě na víno.

A nebo na čaj, kávu, skořici,
jak říká klasik na domov vonící.
Dávala bych ti něžně na lžíci
po kapce luny, hvězd a noci,
když zanechán byls bez pomoci

deštěm. Raději zkrápí holé pláně,
než by ti padal do tváře.
Bláhoví snílci, pohleď na ně,
z šedivých mraků si staví oltáře.

Však pouze déšť jim sešle svatozář.
Však pouze déšť chlácholí duši tak, jak tvář.
Však pouze ty mu padneš na oltář.