Osamělé stromy

Ani ty stromy v zahradě
nechtějí být osamělé.

Jablíčka je nezdobí.
Větvemi se dotýkají,
s lucernami ve větru
si pohrávají.

Nocí svítí přenádherně,
radost se rozhořela i ve mně.

Hledám hvězdy nad hlavou,
bloumám noční oblouhou.

Můj zrak se necítí osaměle,
ty lucerničky v očích mých,
vyvolaly tu změnu ve mně.

Léto, měj odvážné nápady,
světýlka naděje,
nechť nade mnou svítí.

Stanu se poslem krásného zítřka,
odhodím mlhu a otevřu svá víčka.

Osamělý ten, kdo neumí se dívat,
bohatý je ten, co umí snít
a světla štěstí vnímat.