Hej děcka, srpen čaruje

Héj děcka, srpen čaruje.
Den se sotva přežije,
ale černá noc otevírá svou náruč
a uši se napínají k prasknutí.
Kdo si sedí doma v obýváku,
ten nic neslyší.
Ale ruku na srdce.
Ten, kdo trochu riskuje,
cítí věci, které kolem plynou.
I v naprostém tichu slyším
šepot listů stromů,chroustání
starého ježka a píseň cvrků.
Bojím se, že na mne skočí
mimozemšťan a na poli přistane
létající talíř.
I když vím, že to tak nebude, každý večer
ho vyhlížím a čekám na zelené mužíčky.
Dnes jsem se ho nedočkala.
Tak snad zítra, dokud srpen čaruje.