Blázínek u řeky

Kalhoty v barvě řeky modré,
těsně pod kolony až k pasu vytaženy,
triko bílé jak nádherné obláčky jara,
sem tam jen flek, úsměv na rtech.

Do řeky jenž k mořím míří,
svá přání pro labutě, ty děti vody,
ve věčné houpání svého těla,
kousíčky pečiva z ruky bez třesu rozdává.

Vrba, ta se smutnými listy,
kreje před palčivou bolestí slunce,
co v tak nádherný den svět vykouzlil,

Jen turistou tak na návštěvě být,
s foťákem v ruce navždy si ho zvěčnit,
a úsměv při té vzpomínky vždy mít…