Růže z Jericha

Spí tiše, skoro nedýchá
pod sebou růži z Jericha,
co smrtí svou ho opíjí,
když zvony skon dne odbíjí.

Ta růže deštěm netčená,
jak rubáš halí ramena.
Bez polibků vod zhyne včas,
pak hroby bude krášlit snáz.

Však pouhá krůpěj tělem svým
rozlije život listovím.
V útrp dní smířen drahý spáč

nezdolal v snách své duše pláč.
Tak slza vdovce dřív než ženicha
svlažila růži z Jericha.