Šeptám..

"Cink, cink, cink.."
Závory už dolů jdou,
měl byses konečně rozhodnout.
Tak dělej, pohni se,
než ti ten expres do pekla ujede.
Mračíš se, jako bys nevěděl,
zastavoval ho pohledem..
No tak, na co čekáš, skoč!!
Tohle není dětskej kolotoč,
co otočil by se za chvilku.
Ty počkáš si dobrou hodinku,
než v tomhle zapadákově světa
zazní zase ta věta,
že na nástupiště číslo dva
přijíždí nějakej další vlak.
Představ si, stále nebudeš rozhodnut,
zda zatrhnou tuhle sérii muk.
Pravda, musíš se stále ptát,
kam tak asi dostaneš se pak,
ale copak tady /to je demence/
citíš se jako v bavlnce??!
Já vím, ty děsně bojíš se,
že za pár dní v kotli smažíš se..

Vážně, na mou duši,
nepomůže ti zacpat si uši.
Já jsem ten v tvé hlavě hlas,
a ten prosím třímá v každičkém z nás.
Možná trochu protivný zdá se vám být,
ale tak pravdivý, že musí to děsit.

No tak, nebuď srab.
Ten kluk,co jsi ho využila taky dokázal skočit..