Bezdomovec

Město se ukládá pomalu k spánku,
on kráčí znavený ke svému parku,
lavičky na kterých milenci sedávají,
ti co jsou jako on,za lože v noci mají.

Měl svoji rodinu ženu a děti,
proč musí do oken cizích tetˇhleděti,
postel by zas mít chtěl a teplou večeři,
ví že tedˇmůže jen postávat u dveří.

U dveří kterými snad dobrý člověk projde,
atˇmu dá co mu dá,zítra ničím nepohrdne,
tedˇale tu leží do nebe se dívá,
na to jak dříve žil z dojetím vzpomíná.

Kabátem přikryl se a přemohl ho spánek,
dobrou noc řekl mu jen ve větvích vánek,
ráno se probudí zas do dne bez naděje,
přesto se na lidi a celý svět směje.

Parkem jde panička,na vodítku psíka,
zahlédne ležet tu jakéhos nocležníka,
pomalu si sedl, snažil se upravit,
paní tu pozdravil,psa počal si hladit.

Diví se oba ,že psu je to milo,
paní též chování jeho potěšilo,
pes přeci vždy pozná dobrého člověka,
proto ji vzezřzení toho muže neleká.

Když jsem Vás uviděl míjet mou lavičku,
o drobné požádat chtěl jsem v tu chviličku,
něco však řeklo mi, abych jinde to zkusil,
po ránu před vámi být jiný se pokusil.

Psík ten mu u nohou jeho klidně leží,
všichni tři najednou jsou u jejích dveří.
K snídani pozvala,ho ta paní milá,
v noci v tom parku-lavička prázdná zbyla.