Stařecká balada

V temném hospodském zákoutí,
dva zlomení staří mrzouti.
Nad sklenicí zvětralého piva,
každý se jinam dívá.

Jen smutek zrada a ponížení,
nic jiného pro ně na světě není.
Snad jejich šťastná hvězda už dávno vyhasla,
snad jim paní Smůla rukou potřásla.

Ať tak či tak, ať buď jak buď,
nebozí starci ztrácejí k životu chuť.
Tu jeden se nadechne, jako by říci něco chtěl,
však ústa ma tichá, snad žalem a trápením dočista oněměl.

Ne, už nevěří ve zvrat a boží přízeň,
co žene jej v před, je po odplatě žízeň.
V tom prudce se zvedl, stanul v místnosti uprostřed,
řek' "Odpouštím světu!" a vydechl naposled.